Duha a pověsti

10. srpna 2023

ZAJÍMAVOSTI: Duha a pověsti o ní

Duha jako nebeský luk se objevuje ve starobylých hinduistických mytologiích. Indra - hinduistický bůh hromu a války, používá duhu ke střelbě šípů jako blesku - k zabití Asura Vrta - prvotního démonického hada.

Při stvoření národa Navajo se klenou dvě duhy v páru jako krokve na zenitu a proto je svět tak malý, jelikož hlava a pata duhy se téměř dotýká hlav a nohou mužů.

V čínském bájesloví jsou Hsienpo a Yingt'ai osudem stíhaní milenci, kteří musí čekat o samotě, dokud se neobjeví duha. Hsienpo je v duze znázorněna červeně a Yingt'ai je barva modrá.

Sumu v Hondurasu a Nikaragui odkazuje na duhu jako na walasa aniwe - ďábel je rozmrzelý. Tito lidé schovávají své děti, aby duhu neviděly, nebo na ni neukazovaly.

Fang v africkém Gabonu vnímají duhu v náboženství jako „transcendentální zážitek, když dorazí doprostřed duhy, protože tam je vidět i celý kruh duhy a země, což signalizuje úspěch jejich vize“. Fang také zakazuje dětem se dívat na duhu.

Buddhisté věří, že duha je „nejvyšší možné dosažitelné, než se dosáhne Nirvány, kde zanikají individuální touhy a vědomí“.

Dvojitá duha, autor Eric Rolph

Karenové (oblast Barma) považují duhu za malovaného a nebezpečného démona, který jí děti.

Mýtus Izanami a Izanagi jsou muž a žena - tvůrci světa v japonské mytologii, „spustili z nebe plovoucí most na zemi, aby vytvořili z oceánu chaosu půdu“. V mnoha textech je tento most známý jako duha.

V době starodávného Japonska byla duha často vnímána jako předzvěst neštěstí, protože představuje hada.

V jižním Gabonu věří, že předkové člověka sestoupili na zemi po duze.

Šamani sibiřských Burjatů mluví prostřednictvím duhy o stoupání k nebeskému duchovnímu světu.

V bulharské legendě se říká, že když člověk přijde pod duhu, změní pohlaví: pokud je muž, musí začít myslet jako žena, a je-li žena, musí začít myslet jako muž. Bulhaři také říkají „svítí-li slunce a prší, medvěd se žení“ (hrubě přeložená původní poezie).

Irská legenda tvrdí, že se na konci duhy nachází „hrnec zlata“, čeká na šťastného člověka, který ho najde. Tento poklad však střeží leprikón.

Estonský Duhový had, stejně jako Ngalyod, nasává vodu a plive ji pak jako déšť. Na hadím těle má hlavu vola.

Duhovky. Lidé občas nacházeli na polích keltské platidlo statéry po prudkém dešti, který mince omyl a ty se potom třpytily na slunci. Lidé věřili, že tyto mince padají z duhy nebo se nacházejí tam, kde se duha dotkla země. Proto se jim začalo říkat duhovky. Lidé věřili, že přinášejí štěstí a ochraňují proti nemocem. Také dešťová voda, sbíraná, když je duha, prý léčí všechny nemoci.

V Irsku se vypráví, že skřítek leprikón zakope na konci duhy hrnec zlaťáků. Málokomu se však podaří leprikónovu skrýš odhalit, možná i proto, že konce duhy nelze dosáhnout.

Zdroj: Wikipedie.

Připravil autor: Miroslav Galko - RegionálníMagazíny.cz.