Rubikova kostka
Rubikova kostka je mechanický hlavolam, který se stal hitem na přelomu 70. a 80. let 20. století, kdy byl vyráběn v milionových sériích a stal se nejprodávanějším produktem na Zemi. Vynalezl ji maďarský sochař a architekt Ernő Rubik 19. května 1974.
Vzhled a složení kostky
Nejběžnější typ kostky 3×3×3 má tři vrstvy a vypadá, jakoby byla složena z 27 menších kostiček. Ve skutečnosti je složena z 26 dílů - 8 rohů (corners), 12 hran (edges) a 6 středů (centres). Ty se od sebe liší počtem barevných nálepek na nich umístěných. Na rohu jsou tři, na hraně dvě a střed má pouze jednu. Celá soustava je propojena pohyblivým mechanismem, který umožňuje libovolnou vrstvu pootočit o násobek 90°. Středy jsou jako jediné z částí nepohyblivé (tzn. zaujímají vůči sobě stále stejnou polohu). Barva středu tím pádem i určuje, jaká má být výsledná barva celé stěny tento střed obsahující. Ve složeném tvaru má každá stěna velké kostky jednu barvu. Úkolem je poskládat kostku, jejíž části byly náhodnými pootočeními promíchány, zpět do složeného tvaru. Celkový počet kombinací je 43 252 003 274 489 856 000 pro kostku 3×3×3.
Varianty hlavolamu
Na trhu jsou kromě původní varianty kostky také k dostání verze 2×2×2, 4×4×4, 5×5×5 až 7×7×7. Existuje také celá další řada hlavolamů aplikujících princip Rubikovy kostky na jiné tvary než krychle. Jsou to např. hlavolamy Megaminx, Pyraminx, Square-1 a mnoho dalších. Existují také tzv. siamské kostky vzniklé spojením více klasických kostek nebo kostky kvádrových tvarů.
Řešení
Rubikovu kostku lze řešit mnoha způsoby. Existuje mnoho systematických metod, díky kterým může kostku vyřešit kdokoliv. Liší se především průměrným počtem tahů potřebných na složení, principem a množstvím různých algoritmů, které je potřeba si zapamatovat. Nejznámější metoda spočívá ve skládání jedné vrstvy po druhé (Beginner layer by layer). Další známé a používané metody (vynalezené pro speedcubing) jsou např. tzv. Jessica Fridrich's method, Lars Petrus method, Zborovski-Bruchem method či corners first.
V červenci 2010 bylo hrubou výpočetní silou (s různými optimalizacemi) dokázáno, že jakoukoliv kombinaci lze vyřešit do 20 tahů.
Zdroj: Wikipedie.
